Podrobnější popis + zajímavosti přírodních materiálů

SISAL

Sisal je textilní vlákno, které se získává z listů AGÁVE SISALOVÉ (Agave sisalana). Rostlině se daří jen v tropickém a subtropickém pásmu. Ze světové produkce cca 400 000 tun připadá asi 1/3 na Brazílii, k velkým dodavatelům vlákna patří Mexiko, Čína a některé východoafrické státy (např. Tanzánie).

List Agáve obsahuje v průměru 1000 technických vláken, 60-120 cm dlouhých. Nevysušená vlákna připadá jen asi 3-6 % váhy listu. Vlákno je barvy žluté a hnědočervené, silně hygroskopické, má vysokou pevnost v oděru a odolnost proti vlhku, tvrdý omak, zvláštní lesk a lze je snadno barvit.

Nejhrubší vlákna se používají na výrobu papíru, střední jakost na lana a provazy a nejjemnější druhy zejména na kobercové příze.

Příze se vyrábí poměrně jednoduchým postupem: potěrání – vochlování – posukování a dopřádání na křídlovém stroji. Krátká vlákna a přádní odpady se používají (jako u lýkových vláken) na koudel.

Sisalové příze se často zpracovávají do smyčkových tkanin (buklé) ze silnější osnovní příze a tenkého útku. Protože tkaniny odolávají povětrnostním vlivům, jsou koberce, běhouny a rohožky vhodné i na venkovní použití.

Sisal se také používá k výrobě kvalitních terčů na hru na šipky nebo na výrobu škrabadel pro kočky.  

Sisalové lano je hrubé, proto doporučujeme při práci s ním používat rukavice.

KOKOS

Kokosové textilní vlákno pochází z kůry plodů KOKOSOVÉ PALMY (Cocos nucifera). Kvalitní, pružná vlákna se získávají z nedozrálých ořechů. Kůra plodů se několik měsíců má v mořské vodě, aby se svazky vláken uvolnily od pektinového obalu a pak se rozvolňují na jednotlivá vlákna k textilnímu použití. Z jednoho ořechu (o průměrné váze 300 g) se získává cca 80 g vláken.

Zhruba polovina z dodávaných rozvolněných (ojednocených) kokosových vláken se používá na netextilní výrobky jako jsou výplně k čalounění sedadel a nábytku (např. elancrin), izolace, kartáče atd. Druhá část se zpracovává na příze k výrobě tkanin, lan, provazů a vázaných koberců.

Kokosové palmy se kultivují už nejméně 4000 let, využití kokosových vláken k výrobě textilií je známé asi od 11. století. S továrním zpracováním kokosových vláken se začalo v indickém Alleppey (stát Kérala) asi v roce 1859.

Ve 2. dekádě 21. století vzrostla světová spotřeba kokosových textilních vláken na více než 1 milion tun ročně. Asi 50 % z nich pochází z Indie, 25 % z Vietnamu a 13 % ze Srí Lanky. V těchto státech se textilním (skoro výlučně ručním) zpracováním kokosových vláken zabývá cca 1 milion lidí.

Z kokosových vláken se provazy splétají ručně.

Využití je na dekorace a nebo na výrobu škrabadel pro kočky.

JUTA    

Jutové textilní vlákno, zkráceně juta, se získává z různých druhů JUTOVNÍKU (Chorchorus), který roste jen ve vlhkých tropických podmínkách.

Zmínky o jutě se nachází už v indickém eposu Mahábhárata a v Bibli. V 16. století bylo zaznamenáno, že v Indii nosili nejchudší vesničané velmi jednoduché oděvy z jutových tkanin. Za počátek strojové výroby jutové příze se považuje zpracování juty v přádelně lnu ve skotském Dundee v roce 1830, Britové pak ovládali výrobu a trh s jutou až do konce 19. století. V Indii byla otevřena první tkalcovna jutového zboží v roce 1855 a začátkem 20. století se zde vyrábělo (hlavně v Kalkatě a okolí) již 450 miliónů jutových pytlů ročně. Asi 60 % světového množství jutových vláken a hotových textilií pochází z Indie, v tomto sektoru ekonomiky bylo zaměstnáno přes 8 miliónů lidí. V kontinentální Evropě a v USA došlo od konce 19. století k jistému rozvoji ve zpracování jutových vláken (a konstrukci výrobních strojů), na začátku 21. století se však v této oblasti zpracovávalo už jen asi 1,5 % jutových vláken, prakticky celá výroba jutových textilií se odtud přesunula na indický subkontinent.

Stonky juty se nejdříve zbavují dřeviny na lámacích strojích. Vlákna se pak kropí vodou, rybím tukem a petrolejem a zpracovávají na mnucím stroji.

Lana na šplh, na přetah, zemědělská lana, sítě, zábradlí, pracovní lano, dekorace – takové má využití juta.  Jako další mohu vytyčit jutové pytle, tkanina, pásky, motouzy aj.

BAVLNA

BAVLNÍK je nejdůležitější ze všech plodin pěstovaných pro výrobu textilního vlákna. Vlákna se získávají z plodu keře bavlníku.

Bavlněná vlákna jsou přítomna ve více než 50 % dnes vyráběných textilií. Kultivace bavlny měla výrazný ekonomický dopad již od doby, kdy byla bavlna poprvé domestikována před přibližně 5000 (možná i 10 000 lety).

V Evropě byla bavlna neznámá až do pozdního středověku. V době průmyslové revoluce se však bavlna stala díky svým fyzikálním vlastnostem velmi důležitou pro textilní průmysl koncem 19. století představovala přibližně 80 % objemu šech textilních materiálů. V dnešní době si bavlna sice uchovává svoje postavení jako nejvýznamnější přírodní vlákno, ale její význam byl do značné míry nahlodán vlákny syntetickými. Na dnešní produkci textilií se bavlna podílí zhruba 40 %.

V tropických oblastech byla bavlna používána k výrobě lehkých textilií po tisíciletí. Někteří autoři uvádějí, že staří Egypťané používali bavlněné tkaniny již před 12 000 lety. Bavlna, spolu s peřím a vlákny živočišného původu, byla rovněž objevena v tkaninách nalezených v jeskyních v Mexiku. Tyto nálezy byly datovány do 5. tisíciletí př. n. l. Jsou důkazy pro tvrzení, že různé odrůdy bavlníku byly nezávisle domestikovány v jižní Americe a v Indii.

Nejstarší písemná zmínka o bavlně pochází z Indie (rgvéd, 1500 př. n. l.). Přibližně 1000 let poté popisuje indickou bavlnu Herodotos takto: „a rostou tam stromy, jejichž plodem je vlna, kteráž překonává svoji nádherou a jakostí vlnu ovčí. Indové pak dělají své šaty z této stromové vlny“. Arabští kupci dovezli první bavlněné látky do Evropy někdy v 9 století n. l. Když Kryštof Kolumbus objevil v roce 1492 Ameriku, nalezl na Bahamách bavlníkové plantáže. V 16. století byla bavlna a výrobky z ní všeobecně známa po celém tehdejším světě.

Pro výrobce příze je z jakostních ukazatelů nejdůležitější délka neboli stapl vláken a stejnoměrnost staplu. U většiny druhů bavlny platí, že delší vlákna jsou jemnější a i relativně pevnější. Z těch se pak nechají vypřádat jemnější, hodnotnější příze. K hodnocení jakosti patří dále obsah nečistot a nezralých vláken v surovině.

Provazy z bavlny se používají pro další výrobu, dekorace, oděvní průmysl, macramé.

LEN

LEN SETÝ (Linum usitatissimum L.) je jednoletá bylina z rodu len, čeledi lnovité, pěstovaná pro lněné vlákno a pro olejnatá semena. Pochází z regionu mezi východním Středomořím a Indií a ve velkém se pěstovala již ve starověkém Egyptě. Dorůstá výšky asi 1,2 m, kvete světle modře, květ má pět kališních a korunních lístků. Plodem je pětipouzdrá tobolka. Odvětví zabývající se pěstováním a zpracováním lnu se nazývá lnářství. Odpadní produkt lnu, který se dále používá např. k výrobě celulózy, se označuje jako koudel.

OBECNĚ PRO VŠECHNY PROVAZY / LANA

Kromě Lnu setého se příze dováží z tropických nebo subtropických oblastí. Rostliny v našich podmínkách se pěstovat nemohou. Příze se ale následně zpracovávají v různých zemích Světa. V našem sortimentu (Provaznictví Kralupy) naleznete pouze lana, která se zpracovávaní u nás v České republice. Zpracování je velmi kvalitní a snažíme se podporovat i ty nejmenší výrobce, kteří se snaží a mají velmi kvalitní zpracování.

Pokud budete chtít použít přírodní lano venku, pak počítejte s tím, že přírodní vlákno trpí, pokud je vystaveno vlivům počasí – déšť, mráz, slunce, vítr.. Lana se mohou naimpregnovat, aby vydržela déle – stačí na to obyčejná impregnace na přírodní materiál (můžete použít impregnaci na oděvy, boty). Nejvíce vydrží kokos, sisal, dále pak juta a ven moc nedoporučuji bavlnu nebo len. (Toto členění platí i pro pevnosti lan). Juta pro představu vydrží cca 7 let. Lano natáhne jakousi patinu což není na škodu, ale pokud má plnit funkci ochrannou – například síť nebo zábradlí, pak doporučujeme výměnu cca po 7letech používání.

Všechna lana se obecně hodí na dekorace jakéhokoliv charakteru / vzhledu.   

Zdroj:

Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 153-155

Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1987, str. 92-93

Franck: Bast and other plant fibres, Woodhead Publishing 2005, ISBN 978-1855736849, str. 274-312

Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 213-214

Hofer: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt am Main 1997, ISBN 3-87150-518-8, Band 1, str. 466

Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986